Co stálo za rozhodnutím psát blog?

Cesta k blogu nevedla přímo. Přivedla mě k němu dlouhodobá zkušenost, díky které jsem začala uvažovat jinak. Spíš to tedy bylo zoufalství a nazvala jsem ho personální krize.

Jakožto majitelka úklidové agentury pro vykonávání své činnosti potřebuji lidi, kteří odvedou práci podle požadavků na profesionální úklid.

 V praxi to vypadá tak, že dám inzerát na web s burzou práce a brigád nebo vložím příspěvek s nabídkou práce do skupin, které se v hojném počtu nachází na facebooku, a ze zájemkyň vybírám.

Tímto personálním lovem bych měla trávit mnohem více času, než mu ve skutečnosti dávám. Jenže právě to vybírání, pohovory, dělání si správných úsudků ideálně na první dobrou, dávání důvěry a zaučování, vychytávání chyb a učení, jaký je rozdíl mezi úklidem a profi úklidem, je taak vyčerpávající – pro mě, že se mi do toho nikdy nechce. Jenže bez toho to nejde!

Sem tam se objeví paní (a někdy dokonce pan muž:-), která je mi od prvního pohledu a pohovoru sympatická a vyvine se z toho spolupráce podle mých představ i bez velkého zaškolování a učení jak uklízet, protože prostě uklízet jako profík umí.

Skutečnost je ale většinou taková, že zas a znovu učím někoho uklízet a vysvětluji zásady profesionálního úklidu. Cítím se jak obehraná deska, když dokola vysvětluji, jak umýváme okna, jak dveře, kuchyňskou linku, koupelnu….. na co si dát kde pozor a na co nikdy nezapomenout…. , a když slyším reakci „Však jak doma!“, jímá mě hrůza!

Protože „uklidit jak doma“ je vzdálené tomu, jak uklidit jako profík, obzvlášť pro někoho, kdo si za tu profesionalitu zaplatil.

Tak přišla myšlenka na oživení mého projektu u ledu – „učit, jak uklidit jako profík“.

A jelikož jsem ve světě online podnikání amatér, nechala jsem si poradit a díky tomu vás nyní můžu přivítat na svém novém webu a blogu, a těším se, že z vás udělám profíky, i když nemáte v úmyslu se úklidem živit! 😀